ŠIPKA
Junák - svaz skautů a skautek ČR,
středisko Šipka Praha 6

HISTORIE STŘEDISKA 
  TAK TO JSME MY!
Je pátek 23.6.2006 a to je den, kdy vyrážejí Old skauti do přírody. (ZPĚT)
Takže kdo?

Pro tuto výpravu pan domácí HONZA,

vůdce smečky RADKO

a pak v různých dopravních prostředcích ostatní.
Jedním vlastním vozem přijel vůdce vlčat JACK,jiným vozem,ale s poruchou při cestě dovezl MEĎOUN věrného OTU.
Ozdobou byl vždy svůdce BOHOUŠEK a naší výpravu doplnili I´k,SAŠA,RIKI,JOHNY a překvapení – nejmladší účastník naší výpravy JEŽEK.
Místo, kam jsme jeli a dojeli, je pohádková Šumava a od Honzovy chalupy 3 km vzdálená Lenora. Kdysi tato vesnice byla známa sklárnou, kde se vyráběl olovnatý křišťál, ale nyní je tato bývalá fabrika smutný obraz nedávné historie.

V pátek 23.6.2006 se sice vyjelo ráno, ale dojíždělo se v pozdních odpoledních hodinách. Meďounův vúz nezklamal,měl poruchu,ale po domluvě opravářů trasu 200 km zvládl a Meďouna s Otou dovezl.
Vůz dojet musel, protože v něm byly škvarky a doplněny pivem z místní hospody vznikl základ pro posezení u táboráčku.
Družstva i jednotlivci přinesli z blízkého lesa dříví na 3 dny a romantice modré oblohy, plné hvězd a krambambuli šéfkuchaře Radka se nedalo nic vytknout.Ale strašná věc se přece jenom stala, to bylo vyhlášení budíčku na 6.30. Těžko se usínalo, i když skoro každý měl ve velké Honzově chalupě svou vlastní místnost.

Budíček byl opravdu trouben v 6.30, v šoku byla jistě místní zvěř,pan hajný a my. Aby toha nebylo málo, našli se dobrovolníci Meďoun a Ota, kteří připravili poridge – poridž. Kvalita taková, že vydržel v žaludku až do poledne.Po této snídani vyjela 4 auta na Soumarák na vodu s rafty, pádly a odhodlanými skautíky.Čtveřice vyvolených vymyslela sestavy na 2 rafty.
Zní to neuvěřitelně, že 1. raft v sestavě Ík na kormidle a Bohoušek na zadní sedačce s Rikim,který měl poznámky, byl doplněn o Otu, aby měl kdo pádlovat a Meďouna, aby měl kdo hovořit ... vyrazil UŽ v 10 hod. od Soumaráku.
O chvilku později – museli jsme se omluvit všudypřítomným vodačkám,že odjíždí Bohoušek – vyrazil na vodu 2. raft Kočky na břehu mávaly a slzely, jak v amerických filmech. Sestavu tvořili vodáčtí matadoři Radko, Jack, Honza, Saša ,Johny a Ježek.Nejmladší Ježek byl v tomto roce prvně v plavkách obnažený a opaloval se tak mocně, že se z toho nemohl večer probrat. Lepší počasí jsme si snad nemohli přát –slunce pálilo, voda tekla.
K neuvěření bylo množství lodí,které jsme míjeli a vzhledem k našemu věkovému prúměru maličko pod 70 jsme byli s ůctou zdraveni táhlým AHOJ..
Manšaft byl na raftech držen bez jídla až do 15 hodin, protože prý se nesmělo vystoupit .někteří připomínali, že za generála Čepičky by se to stát nemohlo. A tak HURÁ ve 3 hodiny se podávala svačina- chléb, sýr,salám a zapíjelo se jemně perlivou minerálkou, ochucenou Modrým Portugalem v poměru 1 : 1.
Diskuse na lodi, jakože nikdo nepádluje a že proudnice je úplně jinde než míní kormidelník nikoho nepřekvapila, protož eto už známe.
Po vyfouknutí raftů, osušení jsme od vody Vltavy odjeli a na večer dorazili do Honzovy chalupy. Zazářil Jack- připravil „Tuńáka po italsku“ s přílohou Chicco pasta, říznutá škvarky.Vznikla nadstandartní večeře. K pití se podávalo pivo točené, donesené z hospůdky, někomu i ruka.
Po večeři dorazil i Tonáž, pak přišel ještě místní hajný s oznámením,že kolem Honzovy chalupy projede prezident Václav Klaus.
V dlouhém večeru si ještě Johny posekal kosou kus zahrady, ale moravský Honzův kámoš ho výkonem s motorovou pilou značně ztrapnil.
Přišel večer a na táborový oheň vyrazili skautíci v šátcích s turbánky- poseděli , pohovořili, maličko pozpívali a dobrou noc ohlásila Radkem odtroubená večerka. Pro den poslední byla dohoda jasná-až vstanem, jdem do Boubínského pralesa.

Den 3
Stalo se, že na pochod vyrazil prořidlý sbor v sestavě: Radko, Bohoušek, Ík,Saša, Johny, Ota a Meďoun. Svačinu jsme měli s sebou a před pochodem snídaně proběhla v klidu -jak se patří. Domácí pán Honza odjel, nás nechal ať se obsloužíme a chalupu pak předáme mladé dvojici k romantickému odpočívání.
Opět se zadařilo, že malá skupinka se ještě více zmenšila, protože někdo-Saša „vyzbrojen holemi“ prostě nemohl jít tak strašně pomalu a někdo- vybaven svačinou pro všechny „se přece nebude honit“, když kolem je tak krásná příroda. Staleté smrky tam opravdu majestátně stály, v potůčcích byla studená a čistá voda.
Vstupné do Národního parku jsme neplatili, paní správcová okouzlena Bohouškem, nás vpustila. Někteří zlomyslníci vykřikovali, že Domovy důchodců jsou na výletě a v žádném lese neplatí vstupné. Snad to ani nebylo potřeba.
Na vrchol jsme došli oklikou. První byl Saša, ke kterému po hodinové ztrátě dorazil Ota. Tihle hladovci čekali na zbylou velkopartu a vítali jí jako kdyby šlo o prezidenta, který tam stále ještě nedorazil. Všichni jsme vylezli na rozhlednu, ze které byl krásný pohled i když se počasí po 3 dnech začalo kazit. Z vrcholu Boubína už cesta byla za malých deštových přeháněk. Rychlejší pochod do chalupy učinili Medoun s Otou a cestou navštívili Zelenou Ochránkyni přírody, která jim vydala formulář o zdolání vrcholu.
Zbylá parta nejen že si dopřála v hospodě malé zasloužené pohoštění s pivkem, ale svezla se do Lenory lokálkou s děvčaty, která opět diky Bohouškovi pro nás měla pochopení a tak jen pocit zodpovědnosti a skautská disciplína nás přiměla na zastávce Lenora z vlaku vystoupit, s děvčaty se rozloučit (průměrný věk 50) a nevyšlapanou loukou přes údolí dorazit do Honzovy Chalupy. Byli jsme za to oceněni Meďounem s Otou. Vyrobili mlsůtkové fleky s Lovečákem, cibulí a hlavně s láskou. Snědlo a vypilo se všechno, táborák se už nekonal a šlo se spát.

Den 4- poslední
Ráno po snídani jsme si stiskli levice a slíbili si, že pokud to ještě půjde,

TAK ZA ROK ZNOVU.


ZPĚT